Miletínské MODLITBIČKY

Miletíně můžeme koupit Modlitbičky na dvou různých místech. A pak to jsou buď výrobky tradičního výrobce "Erbenovy Miletínské Modlitbičky", nebo výrobky jeho tradičního konkurenta - "Miletínské Modlitbičky" cukrářství Laušman.

Co to vlastně jsou, ty modlitbičky? Původně se jedná o modlitební knížky kapesního formátu, v pevné a odolné vazbě, často uzavíratelné kováním, s ozdobným kovovým, kostěným nebo jiným křížkem na přední straně. Byly nezbytnou osobní věcí katolických věřících a spolu s růžencem základní potřebou při návštěvách bohoslužeb. A právě tato typická pomůcka inspirovala kdysi dávno perníkáře Josefa Erbena k originálnímu výrobku. Tehdejší perníky byly především figurky z těsta mačkaného do dřevěných forem. Teprve později začaly vznikat perníčky vykrajované, nebo pečené na plechu a pak krájené a slepované. Erbenovi se dařilo a v roce 1834 koupil dům č. 11 na miletínském náměstí. Dům patří rodině dodnes. S nápadem péct modlitbičky přišel Erben poprvé v roce 1864. Se synem a následovníkem řemesla Josefem mladším uvedli nápad ve skutečnost a možná právě o největší místní události - slavné miletínské pouti na začátku dubna, poprvé vyložili tyto krájené perníčky s marcipánem, cukrovou polevou a mandličkou na vrchu na pult. A měli úspěch. Modlitbičky se okamžitě staly úspěšným a prestižním výrobkem Erbenova cukrářství. Když v červenci 1926 navštívil Hořice a Miletín president T. G. Masaryk, pochutnal si mj. i na Modlitbičkách.

Konec úspěšného podniku přišel s rokem 1949. Celá výroba i s domem č. 11 byla znárodněna a Erbenova rodina vystěhována. Pro příštích 42 let s nimi neměla být výroba modlitbiček spojována. Od začátku roku 1953 byla výroba tradičních Miletínských Modlitbiček ukončena a pečeny byly dále už jen komunálním pekařstvím ve zjednodušené podobě pod názvem "Miletínky" O těch pravých se pak mezi lidmi povídalo, že recept na správný postup a tajné ingredience si vzal starý pan Josef Erben, který zemřel v listopadu 1953, s sebou do hrobu. Teprve po restituci v r. 1991 obnovil syn Karel Erben výrobu modlitbiček podle původní receptury, kterou udržuje dodnes.

Firma Erben však nebyla sama, kdo Modlitbičky nabízel už ve 20. letech 20. století. Erbenovým konkurentem na protější straně miletínského náměstí v domě č.p. 93 byl asi od r. 1902 cukrář Josef Laušman a posléze jeho syn Emil. Obě firmy si úspěšně konkurovaly a jelikož Erbenovy Miletínské Modlitbičky byly chráněny ochrannou známkou až od r. 1913, konkurovaly si i svými Modlitbičkami. Po znárodnění Erbenovy firmy, byla menší Laušmanova cukrárna převedena pod komunál, v omezené míře fungovala dál a pekla "Miletínky".

Jak vznikají Modlitbičky?
Základem je perníkové těsto, které nejprve šest týdnů zraje. Z něj jsou vykrajovány obdélníčky o rozměrech cca 7 x 5 cm. Na upečené perníčky přijde náplň z pražených vlašských a lískových ořechů a navrch plátek z vaječných bílků a skořice. Hotový výrobek se polije cukrovou polevou a ozdobí půlkou mandle, která symbolizuje právě onen křížek na deskách modlitební knížky. Váží asi 50g a firma Erben jich vyrobí asi 800 denně.